Ze života našich koní 9

Levis: „ Tak ses té vyjížďky konečně dočkala.“

Rára: „ Jo. Jenže si mě nasedlala panička a to potom nebyla žádná sranda. A šli jsme jenom na krok, klus.“

Aruš: „ Vždyť se taky nic jiného ani dělat nedalo. Na louce sněhu po kolena, někde i víc, silnice sice protažená, ale zase tvrdá a zledovatělá. To by bylo tak na zlámání nohy.“

Levis: „ To je pravda. Já to zkusil, a nic moc. Radši jsem zase přešel do klusu.“

Tessi: „ Jo, a pak jsme šli celou cestu krokem, protože se panička bála, abys zase neutekl.“

Levis: „ No jo, když on ten kopec byl tak dlouhý… a Sára už cválat zvládá.“

Artuš: „ Zbytečně jsi ji vyděsil. Bála se, že nezastaví. Chceš, aby se bála cválat, a chodili jsme ven na krok, klus pořád?“

Levis: „ To asi ne…ale ona se nebojí.“

Tessi: „ Teda, nevím jak vy, ale já už jsem docela unavená. Chodit pod sedlo v tom sněhu je docela dřina. I když nic neděláme.“

Dája: „ Třeba tě panička nechá zítra doma. Sára dneska odjíždí…“

Tessi: „ No jo, ale přijel Martin.“

Zina: „ Tak toho se bát nemusíš. Toho budu mít zítra na ježdění já. Já ho totiž unesu a dám pozor, aby nespadl. Ten už nejezdil dlouho.“